Fizofolové
bzzzzzz
„Kdee ta švině?“
„Ja neym, někde tu oxidue. A víš coe horši než komar? Komouši. To sou mnoem veščí švině, něž komarži, protože ty nejde zabiť plac…placačkou na muchy. Na to sou ty švině moc velké!“
„Lojziku ja tě miuju. Mluviš mi z duše, kluku. Mojho oca utrapili k smrti. Vzali mu šecko. Důstojnost, pracu, ženu…
„To ako tvoju matku?“
„Jo. Jednymu potentatovi sa ju zachcelo. Haaajzel. Odloudil ju od nas. Pryže všechnovšech. Tak oni menovali tu svoju podělanu ideologiju. Veržejny majetek…ženska – chapeš?“
„Počkaj…hej…a ona nechcela?“
„Čijavim. Ae asi sa ji ten kripel rudy libil.“
„Naš tata držel ubu. Štyry děcka na krku, žadna bžunda. Rudi komarži na něj dotěrali, ale on sa nedal. Takovy byl borak. Ale pak nas nepuščili do školy. Cey žiot nam pili kref. Ponižovali ho, dřeu jak mezek. Dustojnost v kelu.“
„Jaj, taky nechutne. Ale revoluca jim daa nafrak. Takovy rajd na ty švině. Ale nekery sa schovali. A sosaji dae.“
„Poď nasosame sa nektara. Na tvoje Jaoušku! A do dna.“
„Až navěky Lojzíku.“
„Jaauvajs. Zas mě ščipl. To je leto. A co tvoja, jak sa ma?“
„Ae čeka na mňa.“
„Neska?“
„Jo kdyjindy?“
„A ta to měa jak tenkrat?“
„S komarama?“
„Se šviňama“
„Nijak. Mama doma, tata na polu. Tuš v poho…hodě.“
„Komouši…ruďouši topíííííííí se na poušti“
„Hele hee, voe. Nech je spat jo? Ja su fanda. Chleba byu lepši, robota bya. Všecko byo.“
„Že ti dam do tlamy?“
„Lojzo nech, ho, je to kripel a švině jako oni.“
„Kdoe u teba kripel? Že ti dam přes čuňu?“
„A ja ti dam taku, že potahneš i stim tvym sovetskym svazem, si tupy jak stary chleba.“
„A nebyu lepši? Chleba.“
„Nejni všecko o žradlu, debile.“
„Tak tak, Jaroušk má praudu. Navic teď je technologyja, pokrok nezastaviš ani ty, ani žadny podělany komar jako ty. Robotu sice měli šici, ale jaku, ty osel. Moja mama bya úča a musea robit v hnojarně. Ani mňa nepuščili do škoy.“
„Každy moch. To su kecy. Tyz moch taky. Šici mohli.“
„Že ti dam do tlamy?“
„Dyť to je fakt. Diky rudym jsme sa měli jako prasata v žitě. Tata v dole sa měu jako kral“
„Špině stači špina“
„Ty hajzel. Diky rudym si i ty mal co žrať.“
„Diky rudym mam zkazeny život, ty kripel a teď ti dam do tlamy abys věděl, jak sa naša rodina citiua.“
„Lojziku nešpiň si ruky. Poť, deme.“
„Nech mě, Jaoušku. Ty komařiska potřebuju do tlamy. Za spravedlnost, za moju rodinu. Za švinstva co napachaly. Za Horakovou aj Havla. Za všechny komu vysali život z těa. Za moju maminku, která musea zahrabat mozek až hluboko pod zem, abysme my děcka měli co do huby. Aj za tvoju mamu, kterou odvedl ten rudy upir.“
„Lojziku teď už to nema zmyzl.“
„Má, teď uš pod tou placačkou umi zdechnout. Sice oblikaju ješče iny kabat, su mezi nami, jako tentotu, ale my už se nedame. My ne. My ne. NE!“
„To by sa sudruhum nelibio. Takhle šprostě kydat. Kdyby tvuj tata nebyl rebelant, měu by sa taky jak kráu.“
„Kdyby nebyl rebelant, tak by u moci bya stále ta špina, co kdysi. Synek by nemoch dnes študovat v cizině. Tay Jaroušek by nemoch mit firmu.“
„Plky, plky, plky….ale měli bisme pracu, zazemi, pěňaze, dovolenky u mořa zadara.“
„Jo, to jedina ťa stara. A mybichom trpěli jak psi“
„Na psy sa musi přisně. Dril, řemeň…“
„A šviňa sa musi zahubiť, aby bylo co žrať.“
bzzzzz